Zázraky - Chanukové písně a židovské ukolébavky

Jaroslava Hannah Maxová: Chanuka oslavuje znovuvysvědcení Chrámu po úspěšné židovské vzpouře proti seleukovské monarchii.Podle Talmudu našli Židé dostatek rituálně čistého oleje pouze pro jeden den, ale oheň hořel zázrakem osm dní. Zázrakem jsou i písně našich předků, které předávány tradicí přežily do dnešní doby. Tyto písně známe z našich šabatů i všech ostatních svátků a k těm starým zpěvů stále přibývají nové písně současných autorů. Když jsem se procházela v Toledu židovskou čtvrtí a v údolí jsem naslouchala zpěvu splavu na řece Tajo, v duchu jsem slyšela tóny písní, které vyzpívávaly bolest v srdcích lidí, kteří se před odchodem do vyhnanství loučili se svým domovem. "Spi, můj malý andílku, malé děťátko našeho národa, dítě Sionu. Nevím, co odpovím, až se mne zeptáš, proč už nezpívám. Přeťali mi křídla, aby umlčeli můj hlas. Ach, jaký je svět neradostný,"  zpívá se v jedné ze sefardských ukolébavek. V jiné, radostnější ukolébavce je chlapeček uspáván ujištěním, že až jednou vyroste a bude chodit do školy, kde se naučí našim zákonům  - tedy zákonům Tory. Zázrakem je vznik života - narození dítěte, připadalo milogické přidat k tradičním chanukovým písním i již zmíněné ukolébavky. Maličkého tvorečka hýčkáme v náručí a zpíváme mu ty nejkrásnější a nejněžnější písně, které by ho uklidnily a on mohl krásně spát.  Zobrazují nelehký život, budoucí povinnosti. Ukolébavky vznikaly i vtěch nejhorších chvílích v koncentračních táborech. Ilse Weber uklidňuje svého maličkého zpěvem o nejobyčejnějších věcech. O tom, jak vítr hraje na rákosí, jak měsíc na nebi připomíná lucernu, jak slvík zpívá svoji píseň… Na mou prosbu zkomponoval Alexander Goldscheider tři nové ukolébavky. Když jsem poprvé zpívala terezínskou ukolébavku, nechtěl se mi dojetím prodrat hlas z hrdla. Važme si zázraků, které se natrvalo zapsaly do naší minulosti, važme si zázraků, které nově vstupují do našich životů.